Sokol v Chotěboři
Jana Tomášková

VÝZNAMNÉ výročí

Chotěbořská veřejnost se prvně seznámila se "Sokolem" po roce 1860. Byl to "Sokol" pražský, který se zúčastnil slavnosti Karla Havlíčka Borovského v Borové. V roce 1870 hostila Chotěboř Sokoly z Německého (dnes Havlíčkova Brodu). V roce 1873 Sokoly z Kutné Hory. Ale k založení chotěbořského Sokola došlo teprve v roce 1882 na veřejné schůzi, konané v hostinci " U Kuchánků". První činnost vyvíjel mladý spolek jen na kluzišti obecního rybníka. V roce 1884 převedl první veřejné cvičení, které sklidilo velkou pochvalu obecenstva, mezi kteými byl i Dr. F.L. Rieger. Ten pronesl o rok později slavnostní řeč při svěcení praporu Chotěbořského "Sokola." Tato slavnost byla pro Sokol velice významná. Na její památku byl ražen pamětní peníz a řeč Dr. Riegra vydána tiskem. Následujícího roku jednota jmenovala Dr. Riegra čestným členem. O rok později bylo vyhověno žádosti jednoty, aby na spolkovém praporu směl být český zemský znak. Roku 1890 byl v Chotěboři konán slet Havlíčkovy župy. Tři roky poté byla jednota z politických důvodů rozpuštěna . V srpnu 1893 byla založena nová jednota s názvem

" Českoslovanská tělocvičná jednota Sokol v Chotěboři"

Našla jsem záznamy o některých starostech Sokola

Krajina František, úředník okresní nemocenské pokladny, narozen 9 řijna 1856 přistoupil do jednoty v r. 1883, kde byl cvičitele do roku 1885. V roce 1885 zvolen náčelníkem, jímž byl do svého úmrtí v r. 1913. Zemřel 25.října 1913.

Liška František, stavitel, nar. 24.srpna 1849 v Kostelci n/Orlicí, přistoupil do jednoty v Chotěboři 1883 (ve kterémž roce se sem přestěhoval) v níž byl náčelníkem v r. 1883 - 1884, starostou v r. 1885 až 1886, pak v roce 1885 až 1890, dále v roce 1893 až 1897, dále pak v roce 1901. Zemřel 24.listopadu 1905.

Veselý Karel, knihtiskař, narozený 28.ledna 1858, přistoupil do jednoty v Chotěboři v roce 1888, v kterémž roce se přistěhoval do Chotěboře z Kutné Hory. V jednotě chotěbořské byl cvičitelem (dozorce šermu) v roce 1890, pak místostarostou v roce 1891. Zemřel 26.února 1905.

JUDr. Vaněk Josef, advokát, narozen 1. srpna 1847 v Lhotě Zálesní, po ukončení právnických studií byl advokátním koncipientem v Turnově, pak soudním koncipientem v Jičíně, odkud se přestěhoval do Chotěboře v roce 1883, kde založil sobě advokátní kancelář. Do jednoty vstoupil v témž roce a starostou jednoty chotěbořské byl v roce 1888 (v první polovině roku) a v roce 1892., místostarostou pak v roce 1884 a v roce 1887. Zemřel v Chotěboři dne 31.srpna 1904.

Kde se tehdy cvičilo.

Sokol ale neměl vlastní tělocvičnu. Cvičilo se v nevytápěném sále " na Sklepích ", pak se jednota v roce 1903 přestěhovala do restaurace " na Kozinci." Zde byl roku 1904 založen Ženský odbor o 40 členkách. Jednota se stále stěhovala - zpět do restaurace " na Sklepích", pak do "Panského domu", nebo se cvičilo ve školní tělocvičně a v roce 1909 znovu v restauraci " na Kozinci". Tehdy měla jednota 81 členů. Po dobu první světové války se činnost jednoty omezila na cvičení žen a dorostu. Muži byli na frontě. Teprve po válce se činnost zase rozbíhá, ale místo pro cvičení je stálou bolestí spolku.

Z historie chotěbořských sokoloven.

O první sokolovně se začalo uvažovat až v roce 1920. Tato sokolovna stála v ulici Na Valech, dochoval se původní protokol s návrhem stavebních úprav - viz citace dále:

Dne 19.dubna 1921 byl sepsaný protokol na místě samém o žádosti

Těl.Jednoty Sokola.č.957 za povolení k upravení spolkové tělocvičny k adaptací stávající stodoly na pozemku čkat 433/3. 433/4, 277/1 a 277/2 na tělocvičný sál s nutnými přilehlými místnostmi. Jedná se o pozemek mezi bývalou stodolou Boháčovou a stodolou Šubrtovou.

Celá úprava záleží v tom, že vyrovná se zdivo stodoly, probourají se nutné otvory pro okna a dveře, odbourá se štítová zeď po pravé straně budovy a mezi stodolami se upraví pro obě budovy společná požární zeď. Na jmenovaném pozemku umístěn bude vestibul, z kteréhož vchází se do tělocvičného sálu a do šatny, ve které jsou schody na galérii. Po celé délce budovy bude přistaven trakt do zahrady, ve kterém umístěno bude: šatna, schodiště na půdu a spížka, dále veranda ve výměře 45m2 , dále oddělené záchody pro ženy a muže. Střecha bude přkryta prozatimně lepenkou a po oblevnění eternitem.

Přítomni: účastníci: Bohuslav Kubánek, znalec stavební, stavbu vedoucí v.z. Capicar, Tesař Václav, starosta, František Kruml za "Sokol", z úřadu Jan Horáček, Alois Dvořák, člen obecního zastupitelstva, stavebník Kučera Václav, Boháč Liboslav a účastníci řízení sousedé: Manželé Raimondovi, Marie Šubrtová, Josef Moravec, Antonín Urbanides.

Bohužel Sokolovna , která byla před 4 roky jako památník národního osvobození místním Sokolstvem s velikými obětmi vybudována, dne 13. prosince 1925 vyhořela. Ze všeho zbyly Sokolu holé zdi spáleniště a kolem 220.000 Kč dluhů.

Jak ale výplývá z pojištovací listiny byla chotěbořská Sokolovna pojištěna u banky "Slavia" a 25.ledna 1926 obdržela Tělocvičná jednota Sokol Chotěboř poštovní šek na 124.723,17 Kč jako náhradu za požární škodu. Mimo toho bylo v lednu zřízeno "Sdružení přátel Sokola v Chotěboři". Sokolové se tak obrátili k veřejnosti se žádosti o finanční příspěvek a dále Sokol vydal dluhopisy po  100,-, 500,- a 1000,- Kč, které byly upisovatelům po obdržení příslušného obnosu ihned rozesílány.

Další sokolovna ale už nestála na původním pozemku, ale v Tyršově ulici 712, kde se nachází dodnes. Zřejmě se sehnalo dostatek peněz a nová Sokolovna se neuvěřitelně rychle postavila, jak cituji podle archivu:.

Na místě někdejších luk byl v roce 1926 zakoupen obcí sokolskou pozemek pro stavbu nové sokolovny. S kopáním základů se začalo 11.6. 1926. Díky pozdnímu příchodu zimy stála hrubá stavba již na konci tohoto roku. Budova byla postavena dle návrhu architekta Františka Krásného a vyzdobena pracemi Jaroslava Brůhy a Jiřího Jašky.

To mi připomenulo, jak mne vždy zajímalo, kdo vlastně stál jako předloha pro sochu sportovce u Sokolovny. Všichni okolo chodíme, ale málokdo ví, že to byl nejlepší gymnasta chotěbořského Sokola ve dvacátých letech. Jmenoval se Bohuslav Kubát , narozený 4.7. 1904 (takže mu bylo v roce 1926 jen 22 roků). Vyučil se cukrářem a ve třicátých lůetech odešel za prací do Zlína (tam snad sehnal práci jako četník). V Chotěboři dodnes žijí někteří jeho příbuzní. Ve staré účetní knize sokola jsem našla tento zajímavý zápis z 20.září 1926: sochaři Brůhovi vyplaceno 5.000 Kč

Slavnostní otevření nové Sokolovny se konalo ve dnech 28 a 31.října a 1 a 6.listopadu 1926, takže v roce 2016 to bylo již 90 let. Nová Sokolovna byla 27.8. 1926 pojištěna vzájemnou pojištovací bankou "Slavie" v Praze a to i proti požáru. Pojistka byla na deset let a to na částku 520.000,- Kč. Podepsán J. Bok Chotěboř. Je to zajímavý dokument a mám jeho kopii.

Dluh se splácel z výnosu biografu a různých zábav, i z výnosu hostinské koncese. Tak žil spolek do zřízení protektorátu v roce 1939 a ještě nějaký čas potom, až do února 1941, kdy je datován poslední zápis ze schůze. Tehdy byl "Sokol" německými úřady zakázán . Materiál byl ukrýván na různých místech a po válce vrácen do sokolovny. V roce 1954 převzal některé materiály od Ústředního výboru pro tělesnou výchovu učitel Jaroslav Tichý a předal materiál okresnímu archivu.

Po válce v roce 1945 sokolská činnost opět ožila, o čemž svědčí pokladní zpráva z valné hromady, konané 29.1. 1946. To je poslední zpráva o činnosti tělocvičné jednoty " Sokol Chotěboř", kterou ukončil únorový puč v roce 1948. Naše rodina vlastnila malou továrničku na barvení látek (tu nám komunisti stejně v roce 1947 sebrali) a tudíž jsme všichni měli buržoázní původ. Akční komise vyhazovali členy Sokola - viz text " za nekladný postoj k lidově demokratickému režimu". Takto byli ze Sokola vyloučeni můj otec, jeho bratr se ženou , jejich rodiče, prostě skoro celé příbuzenstvo. A majetek Sokola si přivlastnila tělovýchovná jednota chotěbořských strojíren.

Viz dopis.

Tělocvičná jednota Sokol V Chotěboři

------------------------------------------------

Pan Stanislav Jehlička

Úředník

Chotěboř 147

Na základě usnesení Sokolské komise Okresního akčního výboru podle návrhu Sokolské komise Místního akčního výboru byl jste pro svůj nekladný postoj k nynějšímu, lidově demokratickému režimu vyloučen ze Sokola. Toto Vaše vyloučení ze Sokola neznamená, že byste opět nemohl být přijat, prokáže -li se, že Váš postoj k socialistickému řádu a budování státu se ze základu změní.

Odvolání proti vyloučení ze Sokola můžete podati Sokolské komisi Okresního akčního výboru Národní fronty do 25.listopadu 1948 včetně,

V Chotěboři dne 22.listopadu 1948

Za : podpisy nečitelné

prozatímní jednatel : prozatímní starosta

----------------------------------------------------------------------------------------------------

Můj otec, Stanislav Jehlička byl vyloučen přesto, že byl v té době vynikající fotbalista a opora velmi slušně si stojícího fotbalového týmu Chotěboře. Byl nucen odejít hrát fotbal jinam, vybral si Jablonec n/Nisou. Na druhou stranu je pravda, že kdyby se tyto události nestaly, tak bych tady nebyla. Našel si totiž v Jablonci manželku a v jejich manželství jsem se v roce 1949 narodila já. Byly mi tři týdny, kdy se naši vrátili zpět do Chotěboře, protože otcovi rodiče už byli starší a potřebovali ho doma. Před rokem 1948 byl úředník, ale po svém návratu sehnal práci jen jako dělník. I to bylo výsledkem únorových událostí.

Pak nastala dlouhá doba mlčení kolem sokolské organizace a nejen v Chotěboři. Teprve po sametové revoluci v listopadu 1989 začalo docházet k obnovám sokolských jednot po celé republice. Ani Chotěboř nezůstala pozadu a 1.prosince 1990 byla svolána na popud bývalých členů sokola a nových zájemců zakládající schůzka místní jednoty Sokola. Je tozajímavý zápis a proto jsem si ho dovolila opsat:

  1. Členka výboru Ivana Kozubová zajistí registraci (do 21.12.1990).
  2. Člen výboru Vladimír Krajina a Vladimír Trčka zajistí příslušnou propagaci (do konce roku 1990).
  3. Člen výboru Jiří Pavlásek dá vznik organizace Sokola na vědomí vedení města Chotěboř a zároveň požádá o podporu při navrácení majetku, který byl jednotě Sokola při jeho likvidaci zabaven (termín na prvním zasedání zastupitelstva města).
  4. Členka výboru Alena Caklová vypracuje návh realizačního programu jednoty (do konce roku 1990),
  5. Člen výboru Jiří Poděbradský a Josef Krátký vypracují návrh obsahu a rozsahu společenské výchovné činnosti  (do konce roku 1990).

Schůze se mimo jmenovaných zúčastili ještě Jan Cakl, Marie Krajíčková, Ladislav Kouba.

Dne 24.6. 1991 byl pak na ustanovující schůzi zvolen starostou Vladimír Trčka, jednatelem Vladimír Krajina, hospodářem Ivana Kozubová, náčelníkem Zdeněk Myšička, náčelnicí Alena Caklová, vzdělavatelem Jaroslav Tichý. Sokolové do obnoveené jednoty přicházeli i odcházeli, dne 2.7. 1992 jsem se stala jednatelkou sokola já. A jsem jí do dneška, příští rok to tedy bude už 25 let. Čekal nás se starostou Vladimírem Trčkou nelehký úkol - jednat se zástupci TJ CHS Chotěboř o navrácení majetku - zejména budovy Sokolovny a hřiště u Sokolovny. Jednání nebylo zprvu úspěšné a znovuobnovená organizace Sokola v Chotěboři se musela obrátit na soud. Stání proběhlo 11.května 1993. Se žalobou nám pomáhali už i zástupci župy Havlíčkovy z Čáslavi. Pamatuji si, že hodně pomohly dopisy o vyloučení mého otce a strýce, jejichž originály jsem soudu předložila. Museli jsme totiž dokazovat, že Sokol v Chotěboři do roku 1948 existoval. Soud se táhl až do 28.11. 1995, kdy rozhodnutí o navrácení majetku nabylo právní moci. Nepodařilo se nám získat všechen původní majetek, ale nejpodstatnější nemovitost - Sokolovna a hřiště u ní nám byly navráceny. Sokolovna nebyla po navrácení v dobrém stavu. Už se v ní skoro necvičilo, protože vedle ní byla postavena sportovní hala a další hala pro sport je u gymnázia.

Sokolové se nejprve museli vypořádat s některými opravami - špatné topení (přešlo se z plynu na dálkové vytápění teplovodem), do střechy zatékalo. Muselo se vybudovat nové připojení kanalizace, rekonstruovat WC, udělat nová fasáda. Peníze se sháněly obtížně. Např. částku na obnovu fasdy jsem získala přes projekt podaný na ČOS. Každoročně nám nezanedbatelnou částkou přispívalo na opravy i město a župa Havlíčkova. Také všechny peníze za nájmy a akce v Sokolovně šly několik prvních let na opravy a režijní náklady (elektrika, vytápění, voda).

Samotná činnost sokolské jednoty se změnila. Z výše uvedených důvodů nebyla zaměřena jen na sport, ale více na společenskou činnost jako jsou koncerty, plesy, diskotéky, karnevaly, divadla, festivaly, taneční, majálesy, přednášky, akademie, svatby .

Sokolovna má kapacitu 400 návštěvníků a tudíž je největším sálem v Chotěboři. Trvalým problémem je vytápění tak velikých prostorů a výdaje za energie. Proto probíhají v sokolovně i další akce, prodeje, bazary, burzy apod., výtěžek z nich jde do oprav - letos byl největší výdaj za čištění parket.. Přesto se nám zatím daří chod sokolovny udržet. A že je často využívána chotěbořskými občany - je vidět na statistice:

V roce 2016 se zde uskutečnilo 178 akcí. A v roce 2017 tento trend pokračuje dál.

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem, kteří se od roku 1995 na činnosti znovu obnoveného sokola Chotěboř podíleli a naši činnost poporovali.

Jana Tomášková (Jehličková) - jednatelka tělocvičné jednoty Sokola Chotěboř